Úvod

O univerzitě

Blog rektora

Naděje a utopie

Naděje a utopie

řeč na adventním koncertu 11. 12. 2018

Vážení kolegové z Jihočeské univerzity, vážení a ctění hosté!

V dějinách lidstva vidíme mnoho různých očekávání. Jsou očekávání radostná a očekávání plná strachu. Jsou očekávání rozumná a realistická a očekávání nerozumná a naivní. Advent nám staví před oči očekávání radostné a zároveň realistické, přestože jde o očekávání toho, co není plně v lidských možnostech a silách. Je to očekávání, které v sobě má naději. Naproti tomu očekávání nerealistická nejsou nositelem naděje, ale pouze utopie, tedy třeba i hezké myšlenky, která se ale naprosto míjí s realitou. Křesťanský advent se zaměřuje na očekávání příchodu Vykupitele. Kdysi dávno šlo o příchod tělesný, v každém našem jednotlivém životě jde o příchod do naší duše a v rámci celých dějin jde o příchod znamenající jejich naplnění a završení.

Věci nadpřirozené mají svůj předobraz a na druhou stranu zase odlesk ve věcech přirozených. Proto můžeme přemýšlet o těchto odlescích adventu v naší každodenní realitě. Upínat se do budoucnosti s nadějí je totiž jakýmsi základním adventním postojem, který zná ze svého života asi každý člověk. Jak už ale bylo řečeno, k budoucnosti se můžeme upínat i s očekáváním utopie. Minulý týden jsem na konferenci o budoucnosti vědy slyšel slova, že je třeba cílit co nejvýš, protože jen ten, kdo má ambice, může věci posunout kupředu. Jak si ale nastavit své cíle a očekávání, aby mohla být nadějí a ne utopií?

Nejsem věštec a nejsem všemocný, takže budoucnost jasně nevidím a mohu ji ovlivnit jen v poměrně malé míře. Jak se mohu zamyslet nad budoucností pro naši instituci a pro univerzity vůbec? Dovolte mi několik myšlenek nad tím, co má podle mého soudu v této naší oblasti smysl a co lze snad očekávat i jako realistický a rozumný cíl s nadějí.

Univerzity jsou jedním z nejvýznamnějších plodů evropské kultury. Tato kultura není jen náhodným substrátem, na kterém univerzity v době vrcholného středověku vznikly, ale dávno byly přesazeny do substrátů jiných. Tato kultura je bytostnou součástí univerzitní reality nutnou pro její dobré fungování. Mnohem více než inertní substrát je tato kultura spíše podhoubím, z něhož jako plodnice hub tu či onde (ve smyslu časovém i prostorovém) univerzitní realita vyrůstá. Odříznutí se od podhoubí této kultury znamená postupné odumírání toho, co dělá univerzity tak zajímavými, významnými a užitečnými.

Jestliže má jít kvalitativní vývoj vysokého školství v příštím desetiletí kupředu, musí být tato kultura uznávána a chráněna. Avšak v současnosti se člověk západní za svou kulturu a historii jakoby styděl a systematicky ji různými způsoby negoval – od opouštění studia klasiků jako reliktu otrokářství, tyranie a kolonialismu, až k selhávajícímu technokratickému přístupu k budování moderní evropské občanské identity. Dovoluji si předložit tezi, že pokud se vývoj univerzit odřízne od svých kořenů, pak nás čeká pouze postupný úpadek, který může ještě nějakou dobu růst ze zásob, jako může rozkvést ulomená větev jabloně. Dlouhodobou perspektivu ale mít nebude. Pokud se k těmto kořenům bude hlásit, pak může přinést nečekaně zajímavou budoucnost.

Nejdůležitější body, které je třeba v této souvislosti promýšlet, jsou podle mého soudu následující: Prvotním hnacím motorem našeho zkoumání musí být pravda, tedy touha zjistit, jak se věci mají, nikoli primárně užitek nebo přímo peníze. Pravda ale málokdy bývá jednoduchá a přímočará. Její hledání nás vede nejen do hloubky, ale i do šířky a do hledání souvislostí. První věcí je tedy docenění základního výzkumu ve všech oblastech a ruku v ruce s tím i neustálé promýšlení klasického dědictví historie, filosofie a umění podporujících kreativitu a představivost. Naopak pseudoobory vycházející z povrchní politické módní vlny, budoucnost nemají, ke kreativitě nevedou a k pravdě už vůbec ne.

Dalším bodem je internacionalizace. Už toto slovo ale v sobě skrývá problém, protože vychází ze slova natio, národ. Toto slovo často chápeme v jeho úzkém pozdně novověkém významu. Věda ale není takto nacionální. Univerzity vznikly ve středověku, kdy moderní nacionalismus ještě neexistoval. Proto byly také jasně univerzálními korporacemi podřízenými nikoli lokálním autoritám, ale papeži, který byl obvykle daleko a neměl tendenci řešit každou hloupost. Univerzity tak měly potřebnou nezávislost a svobodu. V době vznikajících moderních národů byly naopak univerzity často podřizovány státu a např. po francouzské revoluci byly také transformovány v úzce zaměřené profesní praktické školy. Dnes je tedy potřeba se v této věci mentálně vracet spíše do vrcholného středověku než do konce 18. století.

Posledním bodem, který bych zmínil, je sepětí teorie a praxe, které známe už z antiky, kdy se za hodnotné způsoby života pokládal bios theoretikos a bios praktikos, tedy život nazíravý a život činný, což přešlo do latinského vita contemplativa a vita activa. Už jsem řekl, že teorie, tedy hledání pravdy pro ni samotnou by mělo být základem, nicméně spontánně vrůstá do uplatnění výsledků do praxe. Praxe bez teorie se možná zdá levnější, ale brzy ztratí energii. Zajisté potřebujeme aplikaci a komercializaci, ale aby k ní mohlo dojít, musíme myslet na životaschopný základ, z něhož může vyrůstat.

Ideje mají důsledky. A neexistuje praxe, která není založena na ideji. Často ale bývá založena na ideji neuvědomělé a nepromyšlené. Tím hůře je ale poté praxe ovladatelná a korigovatelná. Nezapomínejme proto na ideje, na nichž stojí západní univerzitní svět, abychom se mohli do budoucna dívat s nadějí a neočekávat různé utopie, které nám v předvolebních bojích slibují mnozí politici, nebo ve snaze získat zájem a odbyt zákazníků různé nadnárodní korporace. V horizontu tohoto světa máme naději pro budoucnost do značné míry ve vlastních rukou, včetně budoucnosti naší univerzity.

A nezapomínejme ani na naději transcendentní, kvůli které se shromažďujeme v prostorách, jako je ten, kde se nyní nacházíme, a pro kterou lidé složili mnoho z těch písní, které dnes uslyšíme.

Děkuji vám za pozornost.



Komentáře

Článek zatím nikdo neokomentoval.

Nepřihlášení uživatelé musí čekat na schválení komentáře administrátorem. Pokud máte účet na Jihočeské univerzitě, můžete se přihlásit zde.